Větší než zahrada, menší než farma, krásnější než sad a úrodnější než pole.

Design RS  Přírodní hospodaření Inspirace  Kurzy  Kontakt

Soběstačnost je stav mysli

    Chcete být soběstační, nebo jste o tom slyšeli někoho mluvit? Fandíte ekologickému přístupu, permakultuře, "dobrým alternativám" všeho druhu? Máte jasno v tom, co přesně si nyní i v budoucnu přejete mít a žít?
Řešíte peníze? Mají nebo nemají být součástí této hry? Nebo je to jen "o mrkvi"?



    Bájné slovo" SOBĚSTAČNOST", jež se zdá býti stále populárnějším mezi mnohými, probouzejícími se z civilizační kocoviny. Možná by se dalo shrnout, že lidé z "našich kruhů", používající slovo soběstačnost, obvykle touží po přirozenějším, základnějším, zabezpečenějším a nezávislejším životu. Je to téma, které si jistě zaslouží pozornost, a proto jsem se rozhodl rozebrat některé jeho aspekty v tomto článku.

    Pochopil jsem, na základě setkávání s mnoha lidmi na svých kurzech, že každý, kdo vysloví heslo "soběstačnost" si myslí, že všichni ostatní si pod tím představují to samé co on. A je to vážně obrovský omyl. Co člověk, to jiný náhled na život, a tím i na soběstačnost. Nepokládám ani své názory za jakoukoliv finální pravdu, spíše jen jako za hezké výhřevné polínko do kotle naší společné evoluce.


    Úplná soběstačnost? Možná po smrti.
    Pokud bychom trvali na "úplné soběstačnosti" do plného extrému těchto slov, pak bychom možná měli nehmotní plout vesmírem, a nikoho, nic a nikdy nepotřebovat. Vystačit si v celém svém bytí jen se sebou. Dalo by se to označit za ideální cíl, kterého dříve či později každý dosáhneme. Trochu to zlehčuji, ale chci poukázat hned z kraje na případný nesmyslný náhled na "soběstačnost". Základ veškeré přírody, každé ekozahrady, každého společenství lidí, je ve fungujících harmonických vztazích, a v synchronicitě událostí. Výměna, spolupráce, služby, specializace... Jedno doplňuje druhé, páté doplňuje třetí, ten umí to a ten zas ono. Asi nechci být soběstačný s výrobou bot, dovážením mořské soli, nebo pěstováním úplně všech dostupných druhů plodin. Rád dělám co mne baví, a nadbytky toho, nebo své služby, vyměním či prodám. Znamená to, že jsem nesoběstačný? Že kdyby mi někdy v budoucnu Franta nevyrobil mokasíny z kůže jelena, tak jsem "namydlený", a proto si je budu radši vyrábět hned od začátku sám? Musím mít ode dneška naplánované zajištění vším možným až do konce života? Nebylo by to trochu těžkopádné, omezující, pracné, zbytečné a strnulé?

    Čeho a jaká soběstačnost?
    Úplná soběstačnost je pro mne tedy protimluv, chceme-li žít ve fyzickém těle na planetě Zemi, a zažívat to krásné dobrodružství zvané život. Toužíme-li být soběstační, měli bychom si nejprve uvědomit čím, jak, a hlavně proč. Může to mít nekonečně mnoho rovin. Chcete být soběstační zeleninou, ovocem, vodou, elektrickou energií na chod domácnosti, penězi, marihuanou, obuví, kancelářskými potřebami, nebo výstavbou domu? Pokud si zvolíte i jen jednu z oblastí, i ta má mnoho různých možných výkladů a podob. Co třeba soběstačnost v sexu? Znamená to, že si to uděláme sami, nebo že jsme soběstační ve dvojici ve vztahu? A co to třeba bude znamenat pro někoho žijícího v hodně propojené komunitě? Ale pojďme se vrátit od různých představ raději k zdánlivě méně choulostivému tématu – třeba soběstačnosti zeleninou...


    Samozásobitelství potravou
    To se mne lidé až příliš často ptají, jestli jsem soběstačný zeleninou. Co na to odpovědět? Záleží to přeci na tom, co mám chuť dělat na jaře, kdy se většina zelenin seje na záhony nebo předpěstovává za oknem. Mnohé roky jsem se věnoval převážně hrabání v hlíně, sázení dřevin a našim záhonkům, a měl jsem haldy pestré vynikající zeleniny na rozdávání i na uskladnění na zimu. Vím jak na to, dělám to moc rád. Jenže jiné roky jsem se z jara více věnoval jiným projektům, stavění něčeho, psaní knihy, terénním úpravám na farmě, (téma sexu už nadále vynechám :-)), a čas mi vyzbyl "jen" na vypěstování několika základních snadných druhů, v menším množství, než na uskladnění. Jsem tedy soběstačný, nebo jsem selhal, když ze záhonů netěžím zeleninu vždy, celoročně a každoročně? Mám se nutit být soběstačný, když mohu být více užitečný něčím jiným, a deficit zeleniny mi může v některém roce vynahradit jiný biozemědělec? Mě třeba stačí, že vím, jak ji vypěstovat libovolné množství, když opravdu budu potřebovat. Jsem tedy soběstačný "schopností a možností vypěstovat cokoliv", budu-li to momentálně chtít. Vím, že mám úrodné záhony, které by uživily několik rodin. Některé vytížím naplno, některé celý rok odpočívají pod mulčem nebo pod zeleným hnojením (nebo plevelem, který mohu kosit nebo snadno zabít mulčem). Cítím v přítomném okamžiku, co je pro mne kdy aktuální nebo prioritní řešit, a tomu se věnuji převážně... a to se stále mění. Musel jsem si dovolit být sám před sebou méně dokonalý a všestíhající, místy z jistého pohledu nesoběstačný, a někdy mám na úkor zeleniny více radosti a času na sebe (i přesto, že pěstování zeleniny je jedno z mých velkých hobby). Asi chápete, že zeleninu jsem zde předhodil jako příklad, a že by to tak podobně mohlo být úplně se vším.

    Zahrnout či vyloučit peníze?
    Toť otázka! Znamená soběstačnost odstřihnout se plně od "systému" a vystačit si s produkty Země, nebo do své reality i vize soběstačnosti málo, středně či hojně vpouštět oficiální peníze? Bývám někdy osočován "ve vlastních řadách" zastánci permakultury, ekologie a soběstačnosti, že si za své služby účtuji ty hrozné a zlé peníze, které přeci ničí svět. Dobré věci by se přeci měly dělat zdarma, nebo aspoň levně a tím pádem ctnostně! Chtít být bohatý a finančně hojný se přeci neshoduje s alternativním přírodním životem – si někteří myslí. Beru to jako výzvu se tomuto tématu věnovat více.

    Být či nebýt součástí "konzumní" společnosti
    Aha, takže bych měl dělat co dělám, ale bez peněz, nebo jen s nějakým obnosem pro přežití, a být vzorem soběstačnosti. Jenže, vztáhnu-li to na vlastní příklad, jak mám dělat v dnešní době své životní poslání a být užitečný, když k tomu potřebuji i počítač (už třetí, bohužel, rychle to zastarává), internet, kancelář, knihovnu (stále větší), auto (další, první už fakt nejelo), pozemky (když jsem je nezdědil a jejich majitelé my je bez peněz prostě nechtěli dát), stavbu permakulturního centra (kterou prostě nestihnu svépomocí)... Když bych dělal vše dobré zdarma, nebo pod svou cenou, moc dobrého bych asi ve výsledku za život neudělal. Někde v skromném podnájmu bych se asi na zapůjčené zahradě snažil zuby nehty zajistit holé živobytí, nebo žil jako asketa někde v jeskyni, a možná byste se o mě dozvěděli v krátkém šotu televizních zpráv jako o podivném zarostlém a nespokojeném individuu, které vykřikuje přes ploty něco o permakultuře. Těžko bych si nechal posílat důležité knihy a rostliny ze zahraničí, měl dost prostoru na své ekozahradní experimenty, stíhal psát stovky článků do časopisů, na web a do knihy, dělat přednášky a vést semináře (věnovat jim měsíce času příprav, koupit projektor, cestovat, platit pronájmy center). Vždyť i neziskové organizace tráví mnoho času a energie, nechci říci většinu, sháněním peněz. Budu-li chudý, skromný, penězoštítivý, a někdo mi z lásky daruje počítač, auto, granty a dotace, není to brutální alibizmus? Někdo ty peníze stejně za to vše, a na to vše, někde musel získat, použít, ukořistit, vygenerovat... Je to jako jíst maso zvířat z velkochovů, a tvrdit, že bychom neublížili ani mouše. Opustíme-li úplně okolní společnost, což život bez peněz znamená, ztratíme na ní zákonitě většinu vlivu, a tím i možnost prosazovat kladnou změnu.

    Peníze zatím mohou patřit k soběstačnosti současné doby
    Chceme ve své každodenní realitě mít věci které stojí peníze? Můj názor zní – proč ne. Chcete být soběstační dešťovou vodou ze střechy? Možná budete muset nejdříve zaplatit za střechu i za nádrž na jímání vody, pokud nemáte čas a schopnosti si to sami z něčeho uplácat (i když byste třeba rádi). Peníze nejsou samy o sobě ani dobré, ani špatné. Je to prostředek směny. Mohou nám pomoci založit soběstačnost v mnoha směrech. Můžeme si vymyslet i vlastní měnu, body, kredity, ale jen když je nás na to dost a produkujeme hojnost nabídek a poptávek (tzv. LETS systém, je již dobře propracovaný, funguje pro různá splečenstva lidí). Je na nás, jak peníze nebo jakékoliv jiné jednotky směny získáme a co s nimi uděláme. Můžeme s nimi napáchat zatraceně velké množství dobra, a dobro páchající lidé by tudíž měli být bohatší než ti, co dělají ty"špatné" věci, ne?

    A až peníze jednoho dne přestanou existovat, bude to také fajn. Jsou stejně jen uznávanou společenskou iluzí, i bez nich to půjde. Do té doby, ať tato iluze slouží tomu nejlepšímu. Ať se klidně za peníze nakupují devastovaná pole pro rodové statky, počítače pro šíření permakultury, bagry pro kopání svejlů, jezírek a opravu krajiny, auta pro vození sazenic dřevin, knihy, zdravé jídlo, ekologické mycí prostředky, stavějí se domy z přírodních materiálů...



Permakulturní květina
Permakulturní květina - symbolizuje propojení všech oblastí života v jeden harmonický celek.
Permakultura je o propojování užitečných vztahů, věcí, oborů, nikoliv o oddělování se od čehokoliv.


   

    Zastánci všech možností existují a budou existovat, pestrost je důležitá
    Je ekologičtější a permakulturnější jezdit starou čoudící Škodovkou, která nic kromě oprav nestojí, žere benzín nebo naftu, a možná brzo neprojde technickou, nebo v druhém extrému moderním luxusním Tesla superelektromobilem za pár milionů korun, plným nějakých baterií, dobíjeným sluncem z vlastních panelů? Co z toho je vývoj dobrým směrem? Je něco z toho "přípustné" v rámci soběstačnosti? Co ze služeb auta nám dnes nahradí kůň, a co nikoliv? Co je nutnost a co jen zbytečný přežitek? A pro koho je to tak, a pro koho jinak? A jsme tu od toho to hodnotit? Co člověk, to asi jiný názor, a to je fajn. Škodovka levná i drahá, koně i Tesla model S a X najdou své fanoušky :-). Žít a nechat žít, jinak to stejně nepůjde, každý potřebujeme něco jiného. Jednou se stejně reinkarnujeme jinam, nic z toho co máme nebude existovat věčně, tak proč si přidělávat stres?

     Dobrovolní otroci peněz, ještě k tomu bez peněz
    Peníze jsou tak důležité a tak tabuizované nebo pokroucené téma, v rámci hovorů o soběstačnosti, že bych ho ještě jedním odstavcem rád "dodělal". Nejškodlivější na faktoru peněz mi připadá stav, kdy je člověk jejich otrokem. To může nastat, když je jich moc a člověk který nemá hlubší smysl života z toho blbne v oblacích, nebo když je jich nedostatek, a člověk se kvůli tomu plazí při zemi a žije dle programů těch bohatých. Většina kritiky na existenci nebo přijímání peněz však přichází od lidí, kteří nejsou schopni si jich dostatek zajistit. Nadávají na peníze i na bohaté "vydřiduchy", a pak ráno sklapnou uši, a jdou jako bioroboti kvůli pár šušlíkům od nevidim do nevidim do práce. Proč? Pro peníze. Pro peníze nepracuje jen ten, který by do "zaměstnání" šel s radostí i když by mu za to nikdo nic nedal. Většinová biomasa lidí bohužel chodí do práce, která není ani eko, ani perma, ani smysluplná, a většinou z nich má prospěch nějaký další "zhýralý zbohatlík", kterého ani nikdy neviděli. Chudoba neznamená ctnost, ale v tomto případě špatnými přesvědčeními a vzorci zablokovanou mysl.

    Odmítám-li peníze, chci-li propagovat život bez nich, pak by bylo lépe sám peníze radostně nepotřebovat a ukázat všem na svém příkladu, jak lze šťastně a harmonicky žít bez jediné kačky (eura). Někdo to dokáže, poustevnictví nebo život bez techniky v přírodě je součástí jeho životní cesty a vyššího poslání, a je to tak naprosto vpořádku. Kdysi dávno to tak vlastně dělal každý, když nebyla volba. Jsem-li ale otrokem nedostatku peněz a neužívám si to, a chci zůstat součástí moderní společnosti, raději bych měl řešit, co v mé hlavě nefunguje správně, a jak si jich do života radostně a bez šlapání si po důstojnosti přitáhnout více.

    Stejná vynaložená energie, úplně odlišné výsledky
    Naše myšlenky, a to, na co zaměřujeme svou pozornost během dne, tvoří naší realitu. Se stejným vynaložením energie někdo získá velkou hojnost, někdo jiný sotva vyžije. Čím je tento nepoměr zapřičiněn? Je svět nespravedlivý? Máme smůlu či štěstí? Hrátky osudu? Vykořisťuje nás někdo? Ne. Jen každý jinak myslíme, jinak se cítíme se, den za dnem, rok za rokem. Pouze nastavení vlastní mysli umožní člověku být vykořisťován, nesvobodný, nebo nesoběstačný. Vlastní klec se však dá snadno také vlastními prostředky odstranit. Nebo snad chce někdo argumentovat, že cítit se dobře a být bohatý je horší, než cítit se špatně a být chudý? Není na čase tyhle převzaté bludy, z náboženství, ze škol, od rodičů nebo z médií, určené kostelním ovečkám a pro účely výchovy továrních a kancelářských otroků, prostě jednou a provždy spláchnout ze své mysli? Za mnohými tužbami po soběstačnosti se může skrývat pouze únik od něčeho, co jsme nezvládli ve svém životě zpracovat. Třeba téma peněz, hojnosti, dovolení si luxusu, pohodového života, vážení si své práce a svého času, a tak podobně.

    Volba svého vlivu na okolní svět
    Miliardář může konat dobro, bezdomovec taky. Zvažte však, na které straně těchto extrémů byste radši byli, museli-li byste si vybrat, když odhodíte různá přesvědčení a obrazy mediálního znázornění podvodem zbohatlých stíhaných podnikatelů, zkorumpovaných politiků, a jiné nepříjemné obrazy finanční moci. Víte, kolik stromů se dá do zničené krajiny vysadit za miliardu korun? Kolik kompostu se dá vyrobit, jak lze přeměnit tvář měst, změnit politiku, zkrášlovat krajinu, založit rodové osady, vyčistit řeky, rušit velkochovy zvířat, zakládat nádherné farmy, zachránit týraná zvířata, budovat lesní školky pro děti, nechat lepit příjemné věci na billboardy, měnit parky v jedlé ovocné lesy, nebo si žít v ekologickém přírodním a přirozeném luxusu, který přiměje lidi přemýšlet o jiných smysluplnějších hodnotách? Nemuset dělat nic, co je ztráta času a věnovat se jen svobodnému radostnému tvořeni... nebo jít ráno do fabriky, do kaceláře, nadávat na politiku, či prohledávat popelnice? Co je víc eko a perma a zajímavé? Nikdo nemusí vydělávat peníze něčím špatným, to je také jen zaměřením mysli. Ale i když k vám přijdou někým "špatně" vydělané peníze, třeba vám v obchodě prodavačka vrátí stokorunu kterou předtím držel v ruce nějaký buržoazní chemický zvrhlík :-), není nejlepší i tuto stokorunu obrátit v "dobro", tím za co ji utratíte? Nebo prodavačce raději řeknete – to jsou špatné peníze, vidím to na nich, nechte si je, i s celým mým nákupem!

    Peníze, papírky sloužící ke směně za zboží a služby, se dají velmi dobře a smysluplně použít, dokud se vznáší kolem... Dovolit si mít je a chtít je, znamená být ochoten vidět všude raději dobro místo zla (věříte-li na něco takového), a být ochoten být služebníkem dobra. A především se v první řadě postarat dobře sám o sebe, nenechat si diktovat cestu z nouze. Jinými slovy, soběstačnost může znamenat "být soběstačný v rozhodování se o svém životě". Ať už nám k tomu dopomohou peníze, kompost, nebo mrkev.



    Jak tedy vnímám soběstačnost?
    Nechci se vnucovat, ale jediný pohled na věc, o který se doopravdy a kompetentně mohu podělit, je jen ten můj.
    Takže zde je:

     MÁ OSOBNÍ DEFINICE SOBĚSTAČNOSTI
    Soběstačnost je pro mne harmonií v plynutí života. Vždy mám vše, co právě potřebuji. Nezáleží na tom, jestli je to mrkev, seno, švestky, láska, boty, psi, auto, informace nebo peníze. Všechno je to jen koloběh hmoty, pocitů a vztahů, který pro mne mou smrtí stejně na této fyzické rovině jednou skončí. Než skončí, chci vědět, že to byl smysluplný zábavný a naplněný život, a že jsem zde dělal to, proč jsem se narodil. Chci se radovat, cítit se dobře, vlastnit to co mi dělá radost, a být světu užitečný. Cítím se soběstačný, když naplno mohu dělat, co dělat toužím v každém konkrétním okamžiku. Vyskytne-li se překážka, mám hmotné i duševní prostředky ji překonat. Líbí se mi představa, že pokud by tato civilizace jak ji známe přestala existovat, a rozplynou se v nicotu okolní služby, státní zřízení a peníze, já i má rodina a jiné živé bytosti kolem budeme nadále žít v hojnosti, v krásném prostředí a vpohodě. Baví mne k tomuto stavu dopomáhat i ostatním, kteří o to mají zájem. Uvědomuji si, že se vše stále mění, že změna je součástí vývoje planety i života, proto se rozhoduji o svých prioritách a směru v přítomném okamžiku, beze strachu a předsudků. Rozhoduji o svém životě vždy pouze já. Vím, že svou realitu si tvořím sám, a nikdo jiný. Přebírám plnou zodpovědnost za vše, co se v mém životě děje. Užívám si roli výhradního a svobodného tvůrce svého života. Děkuji za poznání, že cokoliv se mi v životě děje jsem dovolil a přitáhl svými myšlenkami, a mohu to kdykoliv změnit. Proto se mohu uklidnit a tvořit znovu, jak nejlépe umím. Vytvářím si hojnost a radost na všech úrovních bytí. Tím se cítím být plně svobodný a soběstačný.


S přáním vám všem té vaší pravé a nejlepší individuální soběstačnosti,

Jaroslav Svoboda

www.ekozahrady.com

Text a foto J.Svoboda 2014
Ilustrace je z knihy "Ekozahrady"






Design RS  Přírodní hospodaření Inspirace  Kurzy  Kontakt

Zpět na úvodní stránku

"Je to umění s láskou a pokorou pečovat o Zemi jako o nádhernou zahradu ... 
... umění, které po dlouhou dobu spalo v našich srdcích"